Každý jsme princezna Diana

Datum narození je "kód" života. Budeš vědomím tvůrcem. Dostáváš klíč k dokončení svých tužeb. Uzdravíš zdánlivě "nevyléčitelné" 17 skutečných příběhů rodin. Jejich diagnóz nemocí. Přesný postup v knize tě povede. Plus 1 příběh rozboru královské rodiny s princeznou Dianou. Teorie čísel, co které co znamená? Ano, je to tam také:)

UKÁZKA

Ukázka z knihy

Set 4 knih

Rozvíjíš se? Máš rád osobní rozvoj? Set knih, krerý je ti průvodcem k dokončení tvých změn na sobě samém.

UKÁZKA

Ukázka z knihy

Něžná svítání

Michal Brozman, terapeut a lektor, autor tří bestsellerů, Jak vzniká ne-moc aneb Pravdivost srdce, 50 Vzkazů ženám, Jak se zbavit svého ega, Vás zve do milostného příběhu ženy a muže, kteří spolu prožívají čistou lásku odevzdáváním se jeden druhému a otevíráním svých vnitřních bolestí. Můžete se těšit na detaily sdílení jejich duševního i fyzického milování, vytváření silného pouta mezi nimi a hlubokých filozofických úvah o životě.

UKÁZKA

Ukázka z knihy

V jejich očích viděl vše
Vše, po čem kdy toužila
Vše, co ve svém srdci nosila
Vše, oč kdy Boha prosila
Vše, čím si kdy prošla
Vše mu svěřila
Ve všem mu věřila
Měřila mu stejným dílem
Stala se jeho múzou dnem i nocí
Věřila, že jej jednou potká
Její srdce ji prosilo o tu víru
Vše přišlo, když to nečekala
Když už byla na kolenou
kde našla sebe samou a
to bylo to jediné, po čem on toužil
Na vztah bez přetvářky a lhaní
Na držení za ruku
Na ranní líbání
Na nahlížení do jejích dlaní
Na hlazení po zádech
Na šimrání na nose
Na ležení v trávě
Na sledování hvězd
Na to, že on ji dá svou zranitelnost
A ona jej svou láskou ovine a bude v bezpečí
To, co si přáli oba dva ve chvílích osamění

∞∞∞∞∞∞∞∞

A již nikdy nezažijí vnitřní potemnění

A již nikdy nezažijí vnitřní potemnění

Celý jejich život se stal oázou lásky

Bez jakékoli nadsázky

V celém prolnutí se v sobě

V každé roční době

Usínali v sobě kdekoli se octli

Milováni

Počkala si na jeho nádech

Počkala si na jeho přítomnost

Počkala si na jeho výraz ve tváři

Počkala si na jeho odraz ve svých očích

Počkala si, až se tam vepíše na věky

Počkala na to, až ji spatří v celé její vnitřní kráse

Počkala na to, až spolu upadnou do polštáře

Počkala, až se jí oddá, až ji uvěříKaždý její nádech

Každé její děkuji

Každé její probuzeni

Každé její nové zrození v měsíčním cyklu

On ji přijal a vzal za svůj sen

Který pro něj žila každý den
On si toho vědom, postavil pro ni království ze svých nádechů

On už věděl, že našel

Svou vděčnost proměněnou ve věčnost v její náruči

∞∞∞∞∞∞∞∞

Proto mě ani neudivuje, že otázka ve znění, jestli umíme tančit, ne-
padla. To zjistíme, až se do toho pustíme. Vycházíme ven, je to úplný

opak toho klidu, který byl venku, než jsme přišli.
Všude hraje hudba, lidé tančí. Bylo toho plné ovzduší, nadšení.
Jak jdeme ulicí, tak vidíme v té celé radosti lidi, co se pohupují a zpívají.
Přicházíme mezi ně a necháváme se unést jejich rytmem.
Pocit, že by ani jeden z nás neuměl tančit nemáme. Naše ruce obtáčí
naše těla.
Střídavě se drží a pouštějí, jemněji a silněji. Nakonec zůstáváme pouze
v objetí a jen jsme. Přestože tam je mnoho lidí, tak zůstáváme v opojné
spojitosti jen nás dvou.
Jako, když máte na hrudníku dýchající polštář, který se do vás celých
rozprostře.
Takto jsme mlčky několik minut a jen vnímáme své nádechy a výdechy
a rytmus hudby.
V jednu chvíli se vzneseme a zašeptám Patricii do ucha: „Kdyby se tu

teď objevil Anděl, na co by ses ho chtěla zeptat?“ Jen se usmála tako-
vým tím svým pohledem, který by roztavil i kus skály, natož mě. :)

„Zeptala bych se jej na to, jak dlouho trvá polibek Andělů. Taky
bych se jej zeptala, jak si dávají najevo svou lásku nebo jestli by se
vzdali svých křídel pro pozemskou lásku.“
Tak teď se ztracím úplně, jak mě těmito dotazy dostala hluboko do
sebe.
Jen si tak povzdechnu v sobě: „Jeeeeee.“

Úplně si živě představuji, jak tady ten Anděl je, jak asi vypadá, jestli tře-
ba voní.

Napadlo vás někdy si představit jak a jestli Anděl voní? Tyyyyy jo, to mě
baví ty naše hovory s Patricií.
A jak tady je u nás ten Andílek, tak nás hladí těmi svými křídly, obejme
nás jimi a říká nám, jak nám to spolu sluší a že nemáme přestávat a jen
zašeptal: „Protančete spolu životem.“
No, tak v tu chvíli mám husí kůži po celém těle. Projíždí mi přes celá
záda od nohou až ke krku a pak to jde přes hlavu a čelu k víčkům.
To je síla vám řeknu.
Zadívám se mu na ruce. Přeji si vidět, jak vypadají. Co v nich má za sílu
a energii.
S každým máchnutím křídla, jako když se rozvlní prostor. Jako když nás
na setiny vteřiny vpouští nahlédnout do jiných světů, o kterých si ani
nedovolíme snít. Tam je tak krásně.
Do toho zašeptala Patricie mě do ucha, velmi jemně.
„Na co myslíš, že by se Andělé chtěli zeptat nás?“
Otázka mnou projíždí a tak ze sebe pronáším. „Zeptali by se nás možná
na to, jaké to je moci dýchat. Jak dlouho trvá lidský nádech. Jaké to je
moci cítit tlukot svého srdce.“
Patricie mi říká“ „Tyyyy joooo, to jsou hezké otázky.“
Lehounké jako házet po vodě žabičky malými duhovými oblázky.
V každém se odráží na hladině kus Tebe, jako takové pohyblivé
nebe.

Dotančili jsme společně s našimi otázky a fantazírováním, hudba ztich-
la, naše nitro také a pomalu se odebíráme domu, kde nás čeká ticho, ve

kterém nám je dobře.

∞∞∞∞∞∞∞∞

Měsíc ozářil jejich těla, tak velmi
velmi toužebně jej chtěla.
To jedno ráno se probudila
s paprskem slunce ve tváři
A on se k ní sklonil a měl úsměv na tváři.
Bylo to již skutečné, nebylo již třeba křičet ze snů. Ne.

Ne, kterého se tak bála,
protože by se sama smála.
Smála svým bláhovým představám.
Dala jim však život a on do něj vstoupil a miloval ji

každým svým nádechem .
Stáli spolu pod stromem

Stáli tam a postávali a nad jejich postavami se Andělé

setkávali

Jeho ruka si přála jediné, aby mu ona neřekla ne. A tak ji
začal hladit po tváři. Ona se na něj usmála a řekla mu, že
se už nechce vrátit domu Že ten přístav naděje je všude

tam, kde on a ona je.

Svou ruku na jeho přiložila, jako by chtěla cítit jeho srdce
z obou stran. Jeho dlaň se s její tváří zasnoubila.
Jeho ruky líc šel jí s její rukou vstříc.
Druhou rukou si její boky k sobě přiklonil a o její polibek

tak žadonil.

Její rty již touhou omdlévaly, jak si přály být v jeho
polibcích a zažívat tak svůj prosebný chtíč.
On ji políbil, byl tak něžný, že si to tak vždy přála, a tak
mu svými rty vtiskla svůj dech, pro jeho další nádech.

Říkal jí čistou pravdu

Ona mlčela čistou duší
Říkal jí čistou pravdu
Ona cítila víc, než tuší
Říkal jí čistou pravdu
Ona snila o souladu duší
Říkal jí čistou pravdu
Ona se usídlila v jeho duši
Říkal jí čistou pravdu
Ona se smála s lehkou duší
Říkal jí čistou pravdu
Ona nalézala smysl v jeho pravdě
Pravdě, která vyvěrala z jeho srdce.
Pravdě, která měla svou lehkost.
Pravdě , která osvobozovala.
Pravdě , která jí dávala pocit jistoty.
Pravdě, která činí správná rozhodnutí.
Pravdě, která říká, proč jsme zde
Pravdě, která říká o smyslu života
Pravdě, která hovoří o našich ideálech
Pravdě, která vnáší vášeň do našeho života
Pravdě, která nám dává růst
Pravdě, kde není nic nemožné
Pravdě, kde je zákonem láska
Pravdě, kde měli oba dva čistou duši
Pravdě, kde mu již vše věřila
Pravdě, kde mu své srdce svěřila

∞∞∞∞∞∞∞∞

vzala a dovolila se mi tam rozhlédnout a moci ji skutečně poznat.“
Svou hlavu sklání ke mně, aby mě viděla a dlouze se mi dívá do očí.
Vidí do mě, do celé mé bytosti viděla a přišlo mi, že stojím na skále, ze
které padá vodopád, ten oživuje a napájí celý svět a já jen z té výšky té

skály pozoruju. Oněměl jsem, ztrácím dech, ztrácím své tělo, své potře-
by, touhy, nacházím svou duši v jedné krásné venuši jménem Patricie.

Jestli jsem někdy přemýšlel, zdali vůbec nad tím, proč Bůh stvořil ženu,

tak je to proto, aby mužům daly nahlédnout do toho, kým mohou vů-
bec být.

Posouvám svou hlavu malinko výše, na střed jejích zad, to mi umožňu-
je, že mohu být blíže jejímu srdci. To mě svým tlukotem hladí po tváři

a rozjasňuje mi to mé vrásky minulosti. Je to jako takový laser na omla-
zení toho, co se stalo kdysi dávno, a vyplňuje to mé vrásky, ve kterých

tepá bolest.

Beru si její levou ruku a prsty si pokládám je na své rty. Je to jako stvo-
ření světa, jako první den co s láskou stvořitel začíná tvořit. Takto si mě

její prsty a energie, co z ní vystupovala, začala podmaňovat. Rty jsou

kouzelné místo. Vstupu veškerenstva, co se mění pak v jsoucno prosto-
ru a vyplňuje jej tak bez obsahově, říkáme ji láska. Ta není obsahem, ale

podstatou, takovou bránou časoprostoru, kudy je možné vstupovat do
různých světů a být tak všude a s každým v míru.
Užívám si to a Patricie se usmívá a v ten moment si říkám pro sebe, že
ji vezmu do svého světa, touhy a něhy a že celé její tělo prozářím tím
žárem, co ve mně probouzí. Posunu se k ní ještě o kousek výše, a naše
těla vytvořila krásnou siluetu, kdy se mé rty lehce dotýkají rtů Patricie
a rukama si ji chytám za její boky. Nepochybně cítí tu sílu a vášeň, se

kterou s ní toužím sdílet tento okamžik, a jen mi přes mé rty svým ja-
zykem přináší poselství něhy, které mou touhu zkrotí, a dává mi svou

představu o sdílení spojení a říká tichým hlasem: „Pomiluj mě něžně.“

Jeden okamžik vstoupil v druhý a toto samotné protnutí času předzna-
menalo naše vlastní spojení. Tentokrát ji něžně uchopím za bok, a říká:

„To je ono.“ a pomalinku se spojuje mé fyzické s jejím a jen na Patricii
zůstávám ležet a držíme se za ruce.
Líbám ji na její krk, jemně na ouška a cítí můj dech plný napětí a lásky.
Ta již dává skrze mé nitro jasně pocítit, že se nechce bránit. Užíváme si
toto spojení a necháváme přicházet obrazy z jiných galaxií a usmíváme
se jako dva puberťáci.
Přivoním si k jejím vlasům, je z nich cítit něco mimo náš svět. Jako když
do nich vesmír napouští svůj úsměv z toho, jak se raduje z nás dvou,
a říká si: „Aha, tak taková je pozemská láska a líbání.“
A dali jsme odpověď na otázku, kterou se nás možná chtěli zeptat
Andělé.
Po doznění tohoto opojení, dostáváme chuť spolu blbnout, házet

po sobě polštáři, stávají se z nás dvě malé děti, které touží po ji-
ném druhu spontánnosti.

To je stejně krásné jako celé poznávání její celé bytosti. A říkám nyní
Patricii: „Počkej, ještě Tě mám chuť hýčkat.“ Jdu pro nádobu s horkou
vodou, dávám do ní lahvičku krásně vonícího oleje a říkám Patricii, ať
si lehne hlavou do mého klína a ona se u toho dívá nahoru do nebe.
Nechala se překvapit, důvěřovala mi.
Jemně přikládám ruce na její obličej, uklidním její i svou energii a po
té přecházím na spánky a začínám jí je pooooomaaaaaaliiiiinkuuuuuu

jemnými krouživými pohyby masírovat. Její nádechy se zpomalují a zti-
ší. Mé ruce začínají být velmi teplé, napojí se na vyšší energii a jen jí ře-
kám: „Důvěřuj mi.“

 

Jak vzniká ne-moc aneb Pravdivost srdce

Trápí vás opakovaně angína, zánět průdušek, máte problémy s žaludkem, ledvinami, močovým měchýřem, nosíte brýle? Máte často nemocné děti? Už toho všeho máte dost? Kniha vás donutí se zamyslet a změnit své myšlení a tak naleznete na mnoho svých zdravotních problému odpověď. Kniha nádherně navazuje na dva předcházející bestsellery: 50 vzkazů ženám a Jak se zbavit svého Ega.

UKÁZKA

Ukázka z knihy

Stále nemohu této bezohlednosti lidí uvěřit.
Zatím takto nastavené kolektivní vědomí lidí nemůže přinést
vnitřní klid jednotlivci.
Vzbuďme se, prosím…
∞∞∞∞∞∞∞∞
Upřímnost sám k sobě…
Proč jste v neupřímných vztazích?
Proč se podvádíte?
Proč si lžete?
Kvůli dětem zůstáváme ve vztahu? Kvůli hypotéce, majetku?
Těm nejcennějším tvorům, dětičkám, o kterých tvrdíte, že je
tak milujete, každý den servírujete dávku neupřímnosti.
Oni nic říkat nemusí, ale cítí z vás, že váš vztah nevyživuje
vaši duši.
A pak se jako rodiče divíte, že vaše děti jsou často nemocné,
nemohou se doslova nadechnout.
Tak si ty děti hledají své první partnery a vztah založí opět na
neupřímnosti, na tom, co se tak dokonale naučili od vás.
∞∞∞∞∞∞∞∞
Náš postoj k nemocem
Přecházíme naše nemoci a nevěnujeme jim pozornost.
K našemu autu se chováme často uctivěji nežli k našemu tělu.
Dejme tomu, že v našem autě dojde olej. Svítí kontrolka oleje
a každý, kdo chce používat své auto ještě déle, tak ví, že je
třeba jet k nejbližší pumpě a olej doplnit. Ale najde se chytrák,
který si řekne, že na to pěkně vyzraje. Žádný olej dolévat
nebude a vyšroubuje kontrolku signalizující nedostatek oleje…
A jede dál, nic nevidí, nic nesvítí… Blázen, asi si řeknete,
daleko nedojede. A přesto stejnou věc děláme se svým tělem,
kdy místo, abychom pochopili význam našeho onemocnění,
zajdeme do lékárny a něco za velké peníze zblajzneme.
Ne vždy je naše tělo ochotno se vzdát hned kontrolky a
častokrát zkouší jinými, daleko naléhavějšími způsoby předat
nám informaci o našem postoji.
Jdeme na to od lesa, jdeme k lékaři, důvěřujeme mu, on
nejlépe ví, co s naším tělem není v pořádku. A on samozřejmě
ví. Nepomohou-li léky, vyřízneme to a tak dál.
Nepohodlný orgán musí pryč, je přece porouchaný.
A naše zoufalé a nevyslyšené tělo hledá další kontrolku…
∞∞∞∞∞∞∞∞
Buďte hlavní hvězdou svého života.
Nebo vás baví hrát stále vedlejší role ve svém vlastním životě?
Každý máte svůj jedinečný dar a nadání a je jen na vás, jestli jej
budete sdílet s celým světem.
Není už nač čekat a stále se vymlouvat, že něco nejde, že ještě
není ten pravý čas.
Čeho se nikdo nikdy neodvážil, toho vy se odvažte.
Co ještě nikdo nikdy neřekl, tak vy vykřičte do světa.
Uvažujte a myslete tak, jak se nikdo ještě neodvážil.
Udělejte to, nad čím se každý cítí být bezradný.
∞∞∞∞∞∞∞∞
Víra roste, když jednáte, aniž znáte předem daný výsledek.
Někdy je to světýlko naděje hodně hluboko uvnitř vás, ale je tam
stále s vámi.
Někdy se stačí podívat, jakým světlem jste přišli zdobit tento
svět…
∞∞∞∞∞∞∞∞
Biodoba… Vše se nám tak nějak pomátlo, Bio jídlo, eko drogerie.
Jsou však vaše myšlenky Bio?
To je to, co by nás opravdu mělo zajímat…
Otravujete si své emoční tělo soustavně a je otázkou času, kdy
fyzické tělo to už nezvládne. Ono vás prostě jen poslechne, co
mu dokola připomínáte.
Buňky vašeho těla sarkasmu nerozumí. Cokoli řeknete o sobě, to
udělají.
Nemoc si pěstujete několik let svým vlastním přičiněním.
A završíme to sebelítostí, jako takovou šlehačkou nad tím vším.
Děti své takto denně zásobujete a ono to začíná drobnostmi.
Máme tu další oblíbené věty a slova.
„Jsem blbá, zase jsem to podělala.“
„Se na sebe už nemůžu dívat.“ … zvlášť oblíbená věta po ránu
a na váze…
„Jsem neschopný.“
„To nedokážu.“
„Jsi normální?“
„Musíš!“
„Dělej!“
„Chvátej!“
„Už jsem tam měla být, kvůli Tobě přijdeme pozdě!“
„Zmiz mi z očí!“

 

01.01. 2019

Popis aktuality...pro rok 2019

Nejbližší kurzy 15.6-16-6 Brno, dále 13.7-14.7 v Praze, následně 20.7-21.7 Prachatice, Slovensko 27.7-28.7 v Bratislavě,

17.8-18.8 Ostrava

 

13.7-14.7 Praha kurz změna podvědomích programů z data narození

 10.00 v Klimentské 6, Aurelia centrum

Dokončení 14.7 od 10.00~17hod

Hodnota kurzu 4000kč

15.6~16.6 Brno kurz typologie z data narozen na adrese Mor.Náměstí 15

Start v sobotu v 9.30~17 hod

Dokončení neděle 9.30~17 hod

Hodnota kurzu 4 000kč

20.7-21.7 Prachatice, hodnota kurzu 4400kč, v ceně občerstvení a pití

Adresa Křišťanova 64, Prachatice

Že už tě to štve, jak přešlapuješ na místě?

Přeješ si dokončit změnu ve svém životě?

Tato numerologie koná, dává řešení pro změnu.
Řekneme si o základech metafyziky a fungování světa a tvoření v něm svých snů a vizí.

Budeš to umět, garantuji,

Jsem výhradním autorem Této metody

Registrace?

Po platbě na číslo účtu 43-3903370217/0100 je místo tvé
Do zprávy pro příjemce uveď své příjmení

Napis mi e-mail na brozmankoucink@gmail.com
Dostaneš další info:)

Michal Brozman
Autor knih, lektor metody
www.michal-brozman.cz

Bude to stát opět za to:)

Budu se na vás těšit  - Michal Brozman

Bez názvu

Média