Jak vzniká ne-moc aneb Pravdivost srdce

Trápí vás opakovaně angína, zánět průdušek, máte problémy s žaludkem, ledvinami, močovým měchýřem, nosíte brýle? Máte často nemocné děti? Už toho všeho máte dost? Kniha vás donutí se zamyslet a změnit své myšlení a tak naleznete na mnoho svých zdravotních problému odpověď. Kniha nádherně navazuje na dva předcházející bestsellery: 50 vzkazů ženám a Jak se zbavit svého Ega.

UKÁZKA

Ukázka z knihy

Stále nemohu této bezohlednosti lidí uvěřit.
Zatím takto nastavené kolektivní vědomí lidí nemůže přinést
vnitřní klid jednotlivci.
Vzbuďme se, prosím…
∞∞∞∞∞∞∞∞
Upřímnost sám k sobě…
Proč jste v neupřímných vztazích?
Proč se podvádíte?
Proč si lžete?
Kvůli dětem zůstáváme ve vztahu? Kvůli hypotéce, majetku?
Těm nejcennějším tvorům, dětičkám, o kterých tvrdíte, že je
tak milujete, každý den servírujete dávku neupřímnosti.
Oni nic říkat nemusí, ale cítí z vás, že váš vztah nevyživuje
vaši duši.
A pak se jako rodiče divíte, že vaše děti jsou často nemocné,
nemohou se doslova nadechnout.
Tak si ty děti hledají své první partnery a vztah založí opět na
neupřímnosti, na tom, co se tak dokonale naučili od vás.
∞∞∞∞∞∞∞∞
Náš postoj k nemocem
Přecházíme naše nemoci a nevěnujeme jim pozornost.
K našemu autu se chováme často uctivěji nežli k našemu tělu.
Dejme tomu, že v našem autě dojde olej. Svítí kontrolka oleje
a každý, kdo chce používat své auto ještě déle, tak ví, že je
třeba jet k nejbližší pumpě a olej doplnit. Ale najde se chytrák,
který si řekne, že na to pěkně vyzraje. Žádný olej dolévat
nebude a vyšroubuje kontrolku signalizující nedostatek oleje…
A jede dál, nic nevidí, nic nesvítí… Blázen, asi si řeknete,
daleko nedojede. A přesto stejnou věc děláme se svým tělem,
kdy místo, abychom pochopili význam našeho onemocnění,
zajdeme do lékárny a něco za velké peníze zblajzneme.
Ne vždy je naše tělo ochotno se vzdát hned kontrolky a
častokrát zkouší jinými, daleko naléhavějšími způsoby předat
nám informaci o našem postoji.
Jdeme na to od lesa, jdeme k lékaři, důvěřujeme mu, on
nejlépe ví, co s naším tělem není v pořádku. A on samozřejmě
ví. Nepomohou-li léky, vyřízneme to a tak dál.
Nepohodlný orgán musí pryč, je přece porouchaný.
A naše zoufalé a nevyslyšené tělo hledá další kontrolku…
∞∞∞∞∞∞∞∞
Buďte hlavní hvězdou svého života.
Nebo vás baví hrát stále vedlejší role ve svém vlastním životě?
Každý máte svůj jedinečný dar a nadání a je jen na vás, jestli jej
budete sdílet s celým světem.
Není už nač čekat a stále se vymlouvat, že něco nejde, že ještě
není ten pravý čas.
Čeho se nikdo nikdy neodvážil, toho vy se odvažte.
Co ještě nikdo nikdy neřekl, tak vy vykřičte do světa.
Uvažujte a myslete tak, jak se nikdo ještě neodvážil.
Udělejte to, nad čím se každý cítí být bezradný.
∞∞∞∞∞∞∞∞
Víra roste, když jednáte, aniž znáte předem daný výsledek.
Někdy je to světýlko naděje hodně hluboko uvnitř vás, ale je tam
stále s vámi.
Někdy se stačí podívat, jakým světlem jste přišli zdobit tento
svět…
∞∞∞∞∞∞∞∞
Biodoba… Vše se nám tak nějak pomátlo, Bio jídlo, eko drogerie.
Jsou však vaše myšlenky Bio?
To je to, co by nás opravdu mělo zajímat…
Otravujete si své emoční tělo soustavně a je otázkou času, kdy
fyzické tělo to už nezvládne. Ono vás prostě jen poslechne, co
mu dokola připomínáte.
Buňky vašeho těla sarkasmu nerozumí. Cokoli řeknete o sobě, to
udělají.
Nemoc si pěstujete několik let svým vlastním přičiněním.
A završíme to sebelítostí, jako takovou šlehačkou nad tím vším.
Děti své takto denně zásobujete a ono to začíná drobnostmi.
Máme tu další oblíbené věty a slova.
„Jsem blbá, zase jsem to podělala.“
„Se na sebe už nemůžu dívat.“ … zvlášť oblíbená věta po ránu
a na váze…
„Jsem neschopný.“
„To nedokážu.“
„Jsi normální?“
„Musíš!“
„Dělej!“
„Chvátej!“
„Už jsem tam měla být, kvůli Tobě přijdeme pozdě!“
„Zmiz mi z očí!“

 

Něžná svítání

Michal Brozman, terapeut a lektor, autor tří bestsellerů, Jak vzniká ne-moc aneb Pravdivost srdce, 50 Vzkazů ženám, Jak se zbavit svého ega, Vás zve do milostného příběhu ženy a muže, kteří spolu prožívají čistou lásku odevzdáváním se jeden druhému a otevíráním svých vnitřních bolestí. Můžete se těšit na detaily sdílení jejich duševního i fyzického milování, vytváření silného pouta mezi nimi a hlubokých filozofických úvah o životě.

UKÁZKA

Ukázka z knihy

V jejich očích viděl vše
Vše, po čem kdy toužila
Vše, co ve svém srdci nosila
Vše, oč kdy Boha prosila
Vše, čím si kdy prošla
Vše mu svěřila
Ve všem mu věřila
Měřila mu stejným dílem
Stala se jeho múzou dnem i nocí
Věřila, že jej jednou potká
Její srdce ji prosilo o tu víru
Vše přišlo, když to nečekala
Když už byla na kolenou
kde našla sebe samou a
to bylo to jediné, po čem on toužil
Na vztah bez přetvářky a lhaní
Na držení za ruku
Na ranní líbání
Na nahlížení do jejích dlaní
Na hlazení po zádech
Na šimrání na nose
Na ležení v trávě
Na sledování hvězd
Na to, že on ji dá svou zranitelnost
A ona jej svou láskou ovine a bude v bezpečí
To, co si přáli oba dva ve chvílích osamění

∞∞∞∞∞∞∞∞

A již nikdy nezažijí vnitřní potemnění

A již nikdy nezažijí vnitřní potemnění

Celý jejich život se stal oázou lásky

Bez jakékoli nadsázky

V celém prolnutí se v sobě

V každé roční době

Usínali v sobě kdekoli se octli

Milováni

Počkala si na jeho nádech

Počkala si na jeho přítomnost

Počkala si na jeho výraz ve tváři

Počkala si na jeho odraz ve svých očích

Počkala si, až se tam vepíše na věky

Počkala na to, až ji spatří v celé její vnitřní kráse

Počkala na to, až spolu upadnou do polštáře

Počkala, až se jí oddá, až ji uvěříKaždý její nádech

Každé její děkuji

Každé její probuzeni

Každé její nové zrození v měsíčním cyklu

On ji přijal a vzal za svůj sen

Který pro něj žila každý den
On si toho vědom, postavil pro ni království ze svých nádechů

On už věděl, že našel

Svou vděčnost proměněnou ve věčnost v její náruči

∞∞∞∞∞∞∞∞

Proto mě ani neudivuje, že otázka ve znění, jestli umíme tančit, ne-
padla. To zjistíme, až se do toho pustíme. Vycházíme ven, je to úplný

opak toho klidu, který byl venku, než jsme přišli.
Všude hraje hudba, lidé tančí. Bylo toho plné ovzduší, nadšení.
Jak jdeme ulicí, tak vidíme v té celé radosti lidi, co se pohupují a zpívají.
Přicházíme mezi ně a necháváme se unést jejich rytmem.
Pocit, že by ani jeden z nás neuměl tančit nemáme. Naše ruce obtáčí
naše těla.
Střídavě se drží a pouštějí, jemněji a silněji. Nakonec zůstáváme pouze
v objetí a jen jsme. Přestože tam je mnoho lidí, tak zůstáváme v opojné
spojitosti jen nás dvou.
Jako, když máte na hrudníku dýchající polštář, který se do vás celých
rozprostře.
Takto jsme mlčky několik minut a jen vnímáme své nádechy a výdechy
a rytmus hudby.
V jednu chvíli se vzneseme a zašeptám Patricii do ucha: „Kdyby se tu

teď objevil Anděl, na co by ses ho chtěla zeptat?“ Jen se usmála tako-
vým tím svým pohledem, který by roztavil i kus skály, natož mě. :)

„Zeptala bych se jej na to, jak dlouho trvá polibek Andělů. Taky
bych se jej zeptala, jak si dávají najevo svou lásku nebo jestli by se
vzdali svých křídel pro pozemskou lásku.“
Tak teď se ztracím úplně, jak mě těmito dotazy dostala hluboko do
sebe.
Jen si tak povzdechnu v sobě: „Jeeeeee.“

Úplně si živě představuji, jak tady ten Anděl je, jak asi vypadá, jestli tře-
ba voní.

Napadlo vás někdy si představit jak a jestli Anděl voní? Tyyyyy jo, to mě
baví ty naše hovory s Patricií.
A jak tady je u nás ten Andílek, tak nás hladí těmi svými křídly, obejme
nás jimi a říká nám, jak nám to spolu sluší a že nemáme přestávat a jen
zašeptal: „Protančete spolu životem.“
No, tak v tu chvíli mám husí kůži po celém těle. Projíždí mi přes celá
záda od nohou až ke krku a pak to jde přes hlavu a čelu k víčkům.
To je síla vám řeknu.
Zadívám se mu na ruce. Přeji si vidět, jak vypadají. Co v nich má za sílu
a energii.
S každým máchnutím křídla, jako když se rozvlní prostor. Jako když nás
na setiny vteřiny vpouští nahlédnout do jiných světů, o kterých si ani
nedovolíme snít. Tam je tak krásně.
Do toho zašeptala Patricie mě do ucha, velmi jemně.
„Na co myslíš, že by se Andělé chtěli zeptat nás?“
Otázka mnou projíždí a tak ze sebe pronáším. „Zeptali by se nás možná
na to, jaké to je moci dýchat. Jak dlouho trvá lidský nádech. Jaké to je
moci cítit tlukot svého srdce.“
Patricie mi říká“ „Tyyyy joooo, to jsou hezké otázky.“
Lehounké jako házet po vodě žabičky malými duhovými oblázky.
V každém se odráží na hladině kus Tebe, jako takové pohyblivé
nebe.

Dotančili jsme společně s našimi otázky a fantazírováním, hudba ztich-
la, naše nitro také a pomalu se odebíráme domu, kde nás čeká ticho, ve

kterém nám je dobře.

∞∞∞∞∞∞∞∞

Měsíc ozářil jejich těla, tak velmi
velmi toužebně jej chtěla.
To jedno ráno se probudila
s paprskem slunce ve tváři
A on se k ní sklonil a měl úsměv na tváři.
Bylo to již skutečné, nebylo již třeba křičet ze snů. Ne.

Ne, kterého se tak bála,
protože by se sama smála.
Smála svým bláhovým představám.
Dala jim však život a on do něj vstoupil a miloval ji

každým svým nádechem .
Stáli spolu pod stromem

Stáli tam a postávali a nad jejich postavami se Andělé

setkávali

Jeho ruka si přála jediné, aby mu ona neřekla ne. A tak ji
začal hladit po tváři. Ona se na něj usmála a řekla mu, že
se už nechce vrátit domu Že ten přístav naděje je všude

tam, kde on a ona je.

Svou ruku na jeho přiložila, jako by chtěla cítit jeho srdce
z obou stran. Jeho dlaň se s její tváří zasnoubila.
Jeho ruky líc šel jí s její rukou vstříc.
Druhou rukou si její boky k sobě přiklonil a o její polibek

tak žadonil.

Její rty již touhou omdlévaly, jak si přály být v jeho
polibcích a zažívat tak svůj prosebný chtíč.
On ji políbil, byl tak něžný, že si to tak vždy přála, a tak
mu svými rty vtiskla svůj dech, pro jeho další nádech.

Říkal jí čistou pravdu

Ona mlčela čistou duší
Říkal jí čistou pravdu
Ona cítila víc, než tuší
Říkal jí čistou pravdu
Ona snila o souladu duší
Říkal jí čistou pravdu
Ona se usídlila v jeho duši
Říkal jí čistou pravdu
Ona se smála s lehkou duší
Říkal jí čistou pravdu
Ona nalézala smysl v jeho pravdě
Pravdě, která vyvěrala z jeho srdce.
Pravdě, která měla svou lehkost.
Pravdě , která osvobozovala.
Pravdě , která jí dávala pocit jistoty.
Pravdě, která činí správná rozhodnutí.
Pravdě, která říká, proč jsme zde
Pravdě, která říká o smyslu života
Pravdě, která hovoří o našich ideálech
Pravdě, která vnáší vášeň do našeho života
Pravdě, která nám dává růst
Pravdě, kde není nic nemožné
Pravdě, kde je zákonem láska
Pravdě, kde měli oba dva čistou duši
Pravdě, kde mu již vše věřila
Pravdě, kde mu své srdce svěřila

∞∞∞∞∞∞∞∞

vzala a dovolila se mi tam rozhlédnout a moci ji skutečně poznat.“
Svou hlavu sklání ke mně, aby mě viděla a dlouze se mi dívá do očí.
Vidí do mě, do celé mé bytosti viděla a přišlo mi, že stojím na skále, ze
které padá vodopád, ten oživuje a napájí celý svět a já jen z té výšky té

skály pozoruju. Oněměl jsem, ztrácím dech, ztrácím své tělo, své potře-
by, touhy, nacházím svou duši v jedné krásné venuši jménem Patricie.

Jestli jsem někdy přemýšlel, zdali vůbec nad tím, proč Bůh stvořil ženu,

tak je to proto, aby mužům daly nahlédnout do toho, kým mohou vů-
bec být.

Posouvám svou hlavu malinko výše, na střed jejích zad, to mi umožňu-
je, že mohu být blíže jejímu srdci. To mě svým tlukotem hladí po tváři

a rozjasňuje mi to mé vrásky minulosti. Je to jako takový laser na omla-
zení toho, co se stalo kdysi dávno, a vyplňuje to mé vrásky, ve kterých

tepá bolest.

Beru si její levou ruku a prsty si pokládám je na své rty. Je to jako stvo-
ření světa, jako první den co s láskou stvořitel začíná tvořit. Takto si mě

její prsty a energie, co z ní vystupovala, začala podmaňovat. Rty jsou

kouzelné místo. Vstupu veškerenstva, co se mění pak v jsoucno prosto-
ru a vyplňuje jej tak bez obsahově, říkáme ji láska. Ta není obsahem, ale

podstatou, takovou bránou časoprostoru, kudy je možné vstupovat do
různých světů a být tak všude a s každým v míru.
Užívám si to a Patricie se usmívá a v ten moment si říkám pro sebe, že
ji vezmu do svého světa, touhy a něhy a že celé její tělo prozářím tím
žárem, co ve mně probouzí. Posunu se k ní ještě o kousek výše, a naše
těla vytvořila krásnou siluetu, kdy se mé rty lehce dotýkají rtů Patricie
a rukama si ji chytám za její boky. Nepochybně cítí tu sílu a vášeň, se

kterou s ní toužím sdílet tento okamžik, a jen mi přes mé rty svým ja-
zykem přináší poselství něhy, které mou touhu zkrotí, a dává mi svou

představu o sdílení spojení a říká tichým hlasem: „Pomiluj mě něžně.“

Jeden okamžik vstoupil v druhý a toto samotné protnutí času předzna-
menalo naše vlastní spojení. Tentokrát ji něžně uchopím za bok, a říká:

„To je ono.“ a pomalinku se spojuje mé fyzické s jejím a jen na Patricii
zůstávám ležet a držíme se za ruce.
Líbám ji na její krk, jemně na ouška a cítí můj dech plný napětí a lásky.
Ta již dává skrze mé nitro jasně pocítit, že se nechce bránit. Užíváme si
toto spojení a necháváme přicházet obrazy z jiných galaxií a usmíváme
se jako dva puberťáci.
Přivoním si k jejím vlasům, je z nich cítit něco mimo náš svět. Jako když
do nich vesmír napouští svůj úsměv z toho, jak se raduje z nás dvou,
a říká si: „Aha, tak taková je pozemská láska a líbání.“
A dali jsme odpověď na otázku, kterou se nás možná chtěli zeptat
Andělé.
Po doznění tohoto opojení, dostáváme chuť spolu blbnout, házet

po sobě polštáři, stávají se z nás dvě malé děti, které touží po ji-
ném druhu spontánnosti.

To je stejně krásné jako celé poznávání její celé bytosti. A říkám nyní
Patricii: „Počkej, ještě Tě mám chuť hýčkat.“ Jdu pro nádobu s horkou
vodou, dávám do ní lahvičku krásně vonícího oleje a říkám Patricii, ať
si lehne hlavou do mého klína a ona se u toho dívá nahoru do nebe.
Nechala se překvapit, důvěřovala mi.
Jemně přikládám ruce na její obličej, uklidním její i svou energii a po
té přecházím na spánky a začínám jí je pooooomaaaaaaliiiiinkuuuuuu

jemnými krouživými pohyby masírovat. Její nádechy se zpomalují a zti-
ší. Mé ruce začínají být velmi teplé, napojí se na vyšší energii a jen jí ře-
kám: „Důvěřuj mi.“

 

Set 2knih

Kniha Jak se zbavit svého Ega? Ego může být dobrý pomocník, ale i zlý pán. Kde na nás všude číhá a jak nám způsobuje bolest a jak si s tím poradit, tak tím vším nás provází tato velmi poutavě psaná kniha. Kniha 50 vzkazů ženám Když žena ztrácí víru v sebe, necítí se uvnitř krásná, přijde si zničená předchozími vztahy. Tak přesně pro tu novou naději a zažehnuti vnitřního plamene je tato kniha plná lásky určená čtenářkám.

UKÁZKA

Ukázka z knihy

Dítko si bude prosazovat svou, nejdříve pláčem, bude chtít Vaši pozornost, doteky, lásku, budete kolem něj doslova létat jako blázni. Budete si vysvětlovat jeho pláč různými způsoby. Má prdíky? Je nemocný? Má hlad? Touží pochovat? Rostou mu snad první zoubky? To přijde, když už si pomyslíte, že se vyspíte po dlouhé době. Doslova Vás rozseká, že se nevyspíte v období, kdy mu začnou růst zoubky.
Říká se, že se maminky první tři roky vůbec nevyspí, takže tatínkové hurá pryč s Egem a pomáhejte, co Vám síly stačí, ony Vám to maminky, Vaše manželky a milenky v jedné osobě pak také náležitě vrátí.
Co to je vlastně perfektní žena?
Když ženy přijmou fakt, že si můžou dovolit skutečnost, že nemusí být perfektní máma, perfektní milenka, perfektní zaměstnanec. Pak možná docílíte pocitu, jako když se tonoucí nadechne a bude se vám v životě lépe dýchat.
Ženy… Nevytvářejte na sebe ten tlak ve spojitosti s představami společnosti!
Vy jste přeci perfektní a dokonalé takové, jaké jste nyní už v jakékoli podobě. Jste přeci nositelé a dárci života.Z hlediska Ega je totiž důležitá jedna podstatná věc. Děti nám nepatří, nevlastníme je a přitom říkáme s oblibou naše dítě, moje dítě. Přivlastňovací zájmeno opět. Děti sem přišly ve skrze nás a jsou doslova darem z nebes. Pak čím víc se snažíme dávat lásku, tak moc se k němu připoutáme, že to dítě dusíme a ono od nás utíká. Jen si všimněte, že všechny touží co nejdřív opustit rodinné hnízdo.
Čím víc je chcete objímat a umačkávat, tak slyšíte, mamko, nech toho. Ono si pro to obejmutí a pomazlení přijde v pravý moment samo, kdy to potřebuje. Je paradox, že my potřebujeme děti více, než ony nás. Když mu dáte svobodu, ono vám vrátí lásku. Dáte důvěru sobě, věříte si, budete věřit také dítku a ono dokáže vše, bude Vám doslova růst před očima a vy budete jen žasnout. Budete se vzájemně učit jeden od druhého. Mylnou představou je i to, že tím, že jsme větší než děti, tak jim můžeme diktovat, tím, že jsou fyzicky slabší, jim můžeme poroučet, co, kdy, kde, jak mají dělat. Ony ty děti jsou duševně velmi vyspělé, jen jsou v malých tělech, jsou mnohem dál než my.

- 58 -

 

Tyto nové děti mají mnohem vyšší frekvenci vnímání, po které my tak toužíme. Nutíme děti spát a odpočívat, ale ony to nepotřebují. Jsme rádi, když jsou vedle nás v klidu, ale jak se mají nové věci naučit a objevovat je?
My už vše známe, ale ony ne. Neví, jak se věci jmenují, neví, jak který květ voní, jak sníh chladí, sluníčko hřeje. Ke všemu musí přece přiběhnout, osahat, ochutnat, přivonět, sami si vyzkoušet a nabrat svou zkušenost. Děti potřebují svůj vzorec zkušeností a ne ten Váš, který je z Vašeho života, děti si už žijí svůj vlastní život přece. Jak víte dopředu, že budou mít strach z těch samých věcí a emocí jako Vy? Máte o ně strach, je vaše odpověď. Ale nemáte spíš strach o sebe? To z vás totiž promlouvá, nic jiného to není. To je ta důvěra v sebe. Jsou to spojené nádoby. 
Proč jim jen tak dychtivě toužíte zasít své obavy a strachy? Copak toho nepřevzali už tak dost v bříšku maminky, kde se vytváří aura dítěte a přebírá tam na svá bedra všechny vaše nasáklé strachy obou rodičů.
Tím, že dáte dítěti prostor si vyzkoušet vše samo a bude se mu dařit krok po kroku zdolávat překážky, poroste jeho zdravé sebevědomí, čímž bude nevědomě porážet své Ego, protože emoce, ta kladná emoce z těchto mini vítězství mu zůstane uložena v těle. Vždyť vidíte, jak doslova září, když se mu něco povede.
Dávejte si pozor, co před dítkem vyslovujete, ačkoli si myslíte, že neposlouchá, vnímá velmi dobře. 
Mám tu přiklad jedné klientky, která si vůbec, ale vůbec nevěří, je doslova prosáklá strachem.
Kde se to jen vzalo? Jako malinká holčička trávila velkou podstatnou část svého dětství u svého dědy, který byl velmi, ale opravdu velmi přísný. Cokoli udělala, bylo špatně. Neznala slova pochvaly a uznání, byla doslova zadupávána do země, a aby toho nebylo málo, tak ji bylo v určitém věku řečeno doslova: „Ty, když si se narodila, tak jsme Tě vůbec neslavili.“ Jedna jediná věta a je vymalováno, pamatuje si ji celý život. Pro někoho sranda, pro citlivou osobu smrtící úder. Proč neslavili? Protože chtěli kluka. Jednou necitlivě řečenou větou můžete spáchat skutečně velký zločin. Klientku čeká obrovská práce k nalezení jejího vnitřního sebevědomí. Tady je důležité pochopit, že odchodem kritického člověka, který Vám takto ublíží, nic nekončí, bolest nezmizí, protože energetický vzorec přetrvává, je již zanesen do buněčného systému klientky.
Jedno velké Ego dědečka způsobí bolest přes celé generace.

- 59 -

 

Stejně důležitá jsou totiž i slova pochvalná, povzbudivá. Ano, Ego tím dostane svou porci, ale pokud to děláme s láskou, stává se láska zázračným léčivým prvkem v našem životě, vše je prosyceno upřímností, pokorou, odvahou a vše obklopuje srdce.
Spojením mě a maminky Lucky přišla na svět dcerka Laurinka. Obě dvě jsem zmiňoval na začátku knihy. Mohu uvést své vlastní postřehy a svůj přístup k novému životu. Laurince je 4,5 roku a praktikuji princip výchovy zcela jednoduchý. Třeba se Vám nějaké věci budou líbit a uvážíte, že tím můžete rozšířit svůj přístup, jak být průvodcem svých ratolestí a vyjadřovat jim tak svou lásku a podporu. Snažím se být pouze její průvodce životním příběhem lidské zkušenosti. Nechávám ji nejvíce, jak jen je to možné, její přirozenosti a pouze sleduji a pozoruji její vrozené dary a talenty. K tomu připočteme, že ji nechám v jejím přirozeném prostředí a nestačím se divit, co vše dokáže. Vyslovuji Laurince při každém našem společném setkání pár jednoduchých vět a třeba se stanou i inspirací pro vás. „Miluju Tě.“ „Vždy tady budu pro Tebe.“ „Jsem na Tebe pyšný a hrdý.“
„Dokážeš v životě vše, co jen si budeš přát.“ „Jsi úžasná a chytrá holčička.“ a „Usmíváme se stále.“
To je celá má výchova v kostce. Je to jasné, stručné, ale zároveň maximálně podporující. Přidáváme k tomu objetí, velké objetí a pusu. Je velmi hezké sledovat, jak to dcerka vnímá a registruje. Už mě sama předbíhá s vyslovením vět a pokud na nějakou zapomenu, tak s legrační mluvou dodává, taťko, na něco jsme zapomněli... no obejmout přece“. Toto jsou chvíle, které zůstanou navždy vryty do mé paměti, ale co je nejdůležitější, že se uloží do její energetické buněčné struktury, bude to mít v sobě již zakódováno.

- 60 -

 

POVZBUDIVÁ SLOVA

Představme si malé dítko, které se učí chodit. Rodiče, příbuzní a každá z nich vycházející myšlenka je v každou vteřinu povzbudivá, že dítě ten první krok udělá, že to jednoho dne dokáže. Dítko samo tomu neochvějně věří, že to dokáže každou vteřinou, i když před tím stokrát spadne na zadek… Jen si představte tu sílu myšlenek a z nich vycházejících povzbudivých slov…
Pojď, pojď, ještě malinký krůček, nevadí, znovu, ještě jednou a pak vidíte ten první krok a na tváři dítěte vidíte úsměv a na tváři rodičů se objeví kutálející se slzy štěstí.....
Tak nějak by to mělo zůstat po celý jeho zbytek života. Bezmezná důvěra v jeho schopnosti a povzbudivá kladná slova a emoce při každé jeho činnosti a nápadu něco realizovat, pak dokáže opravdu vše, na co jen pomyslí…
Jenže pak se ale s přicházejícím věkem dítka něco stane a začne slýchávat, když usíná, zpoza zavřených dveří ložnice rodičů slova typu, ten to nedokáže, ten na to nemá, ten náš syn/dcera je trouba, zase to zvoral/a. Co hůř, říkáte to dětem i do očí, křičíte na ně. Pak se k tomu přidají další autority během jejich života, které dokáží do naší paměti vnést vzpomínky na celý život tak odstrašující, že to v našem podvědomí pěkně zraje a pak, když se v dospělosti pro nějakou změnu chceme rozhodnout, je tu strach, ta tolik obávaná emoce, která vypluje do dané vědomé situace, a už jste znehybněni.
Je to strach Váš anebo strachy rodičů a předchozích generací, které si nesete v sobě? Jistě, že to z Vás promlouvají rodiče a subosobnosti. Slýchali jste, že Vám říkali věty typu, pozor, spadneš, aniž byste ještě spadli, pozor, včela, píchne Tě, tu zkoušku neuděláš, je moc těžká, ten je moc hezký, bude Ti určitě zahýbat, je namyšlený.
Síla těch pozitivních myšlenek, při povzbuzování, při prvních krůčcích je najednou pryč.
Co se to jen stalo? Jen se nad tím zamyslete a zbytek je již na každém z vás…

- 61 -

Set 3 knih

Kniha Jak se zbavit svého Ega? Ego může být dobrý pomocník, ale i zlý pán. Kde na nás všude číhá a jak nám způsobuje bolest a jak si s tím poradit, tak tím vším nás provází tato velmi poutavě psaná kniha. Kniha 50 vzkazů ženám Když žena ztrácí víru v sebe, necítí se uvnitř krásná, přijde si zničená předchozími vztahy. Tak přesně pro tu novou naději a zažehnuti vnitřního plamene je tato kniha plná lásky určená čtenářkám. Kniha Jak vzniká ne-moc aneb Pravdivost srdce Trápí tě nemoci? Už tě to nebaví s nimi zápasit? Máš všeho plné zuby? Léky a antibiotika nezabirají? Kniha plná řešení ti ukáže na vše jiný pohled a možnost si říci to slovo "Aha" takto to je.

31.01. 2018

Popis aktuality...

Beseda 30.11.2018~ viz info pod textem 

22.4-24.2.2019 obec Jedlová~  Relax, wellness, emoce , doteky, jóga, vůně 

Dalši z cyklu transformačních víkendů

hlásit se možné již nyni. Cena do 21.12.2018 4299 Kč po té cena 4879 Kč

 

Dne 30.11.2018 se koná beseda v obci Neplachov v místním Kulturním domě.

Obec je Č.Budějovic

od 19-21 hod.... vstupné 199kč

Můzete se těšit na velmi inspirativní večer.

Ptáš se proč je tvůj život tam, kde je?

Tvůh vztah k partnerovi.

Tvůj vztah k financím.

Tvůj vztah k dětem.

Tvůj vztah k nemocem.

Tvůj vztah k tvému zaměstnáni.

Bude to stát za to:)

Budu se na vás těšit  - Michal Brozman

Bez názvu

Média